Osobnosti lyžování na Královédvorsku

FOTOGALERIE - Historie lyžování na Královédvorsku

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Oldřich Kolář

*21. ledna 1898 +17. 1. 1985, účastník první zimní olympiády 1924 v Chamonix 25. 1. - 4. 2. 1924

Oldřich Kolář na své zahradě, kterou upravil jako cvičnou louku likvidací neplodících ovocných stromůOldřich Kolář měl štěstí - vojákoval v horských oblastech Slovenska, a tak si zde koupil lyže a k lyžování využíval každé chvilky volna. Po návratu z vojny vstoupil do Sportklubu Dvůr Králové n. Labem. Od klubu dostal nové lyže s huitfeldovým vázáním, na kterých se zúčastnil několika závodů nejen Pod Zvičinou, ale i v Krkonoších, na Pláních pod Ještědem, na Šumavě a také v polském Zakopaném.

Vzhledem k výsledkům v rozřaďovacích závodech byl O. Kolář nominován na olympiádu v Chamonix 1924, na závod v běhu na 50 km společně s Antonínem Gottsteinem (Č. K. S. S. Jilemnice), S. Hevákem (Č. S. K. Praha) a Josefem Německým (Nové Město na Moravě).

Cestu do Francie líčil takto: Do Francie jsme odjeli z Prahy 23. ledna. Celá výprava čítala asi padesát osob. Byli to lyžaři, bruslaři, hokejisté a naši funkcionáři. Měli jsme zvláštní vůz, který byl ozdoben státními vlajkami a květinami a nesl veliký nápis: „Výprava Svazu lyžařů RČS do Chamonix“. Při příjezdu do Ženevy nás čekal náš velvyslanec a provedl nás kolem Bodamského jezera. Pak jsme odjeli na velvyslanectví do Bruselu, kde pro nás bylo připraveno pohoštění. Z Bruselu jsme jeli přímo do Chamonix, ale náš příjezd  byl trochu opožděný, takže jsme se stačili jen rychle převléknout do jednotného oblečení a nastoupit do olympijského průvodu.

Z jeho tréninkového sešitku nejprve líčení předzávodní přípravy v místě konání her:

„První neděli jsme si udělali dlouhý trénink i s jezdci na 18 km a sdruženáři – vyjeli jsme hodně vysoko do malé vesničky. Ptali jsme se obyvatel, kudy nejlépe do Chamonix. Řekli nám: jeďte po silnici, jsou to však samé serpentýny a dejte pozor, možná že potkáte saně s lidmi, kteří pojedou z kostela. Silnice byla úzká asi jeden a půl metru a sněhové bariéry zmrzlé a 2 metry vysoké od frézy. Když jsme měli pěknou rychlost, najednou v zatáčce saně; tři závodníci přede mnou to chtěli srazit kristiánkou, jenže s lyžemi dlouhými 235 cm dlouhými to nešlo a všichni tři lyže zlámali. Jel jsem čtvrtý, nechával si stále větší vzdálenost od nich, plužil jsem, a když jsem k nim dojížděl, sedl jsem mezi lyže a tak to učinili ti další za mnou a tak jsme lyže zachránili.“ (Dnes jsou tyto lyže v jilemnickém muzeu).

Vylíčení samotného závodu na 50 km 30. ledna 1924: „Padesátka se jela na zmrzlém ledovém sněhu. Hevák, Německý, Gottstein a já, všichni na hikorách 235 cm dlouhých. Asi 10 km byl terén rovinatý s menšími sjezdy. Pak začalo prudké stoupání úžlabinou, asi 300 výškových metrů. Stále jsme museli stoupat terasovitě. Na nejvyšším bodě tohoto stoupání byl silný vichr. Tam stál muž v budce, jakou mívají vojáci u stráže; ten jen vystrčil ruku pootevřenými dveřmi a v ní láhev s teplým čajem. Hned za ním následoval prudký sjezd na zledovatělém sněhu. Po výronu z loňského roku, po vyčerpávajícím stoupání, neměl jsem v těch chvílích možnost levou lyži ovládat. Další trať vedla většinou vysokým lesem. Asi v polovině závodu čekal Jarolímek, který mi dal asi půl pomeranče, to bylo celé občerstvení a pití za 50 km. Na 40. km jsem byl tak sláb, že jsem si musel odpočinout. Sešli jsme se asi čtyři závodníci, kteří byli na tom jako já. Sedli jsme si a jeden Francouz došel do stavení a přinesl nám  každému krajíc chleba. To nám postačilo, že jsme mohli závod dojet. Startoval jsem s číslem 16, padesátku jelo 33 borců, můj čas 5:18:14 h a celkově 19. místo. Jen tři státy dokončily kompletní – Norové, Finové a Čechoslováci.“

Oldřich Kolář, ještě ve svých 80 letech byl plně vitálníFaktem vypovídajícím o náročnosti olympijského klání jsou výsledky veřejných závodů na Zvičině. Tady olympionik Kolář prohrává na 12 km v klubovém přeboru s přítelem Lukešem a o 31 s se začátečníkem z náborového závodu Pušem z Bílé Třemešné. Klubový závod se jel tři týdny po padesátce v Chamonix. Přesto olympijské družstvo bylo vybráno odpovědně, výkonnostní převaha byla obrovská.

Doslovný přepis z publikace 110 let našeho lyžování, kterou vydalo nakladatelství a vydavatelství S&D s. r. o. Praha 2013.

Pracoval jako zedník u arch. K. Jarolímka. Spolu iniciovali a pomáhali organizovat na Královédvorsku běžecké závody. Po odchodu do sportovního důchodu pomáhal s výcvikem dětí na škole v B. Třemešné, byl ochotným instruktorem lázeňským hostům i soukromým osobám.

Ing. Oldřich Jarolímek

*1919 - +15. 5. 1989

Ing. Oldřich Jarolímek vpravo a Josef Jursík na Zvičině na jarním sněhuOldřich Jarolímek byl synem arch. Jarolímka. Před druhou světovou válkou 1937-1940 byl ve státní reprezentaci, vyhrál silvestrovský slalom na Skalnatém plese v roce 1937. I když pozdější úraz ho vyřadil z vrcholového lyžování, lyžoval až do svého pozdního věku.

Pracoval jako projektant v podniku Sportovní stavby. Podílel se na projektu sportovního stadionu ve Dvoře Králové n. L. měl široký přehled o dění ve stavbách sloužících lyžování a to nejen v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší.

Ing. Oldřich Jarolímek jako ředitel závodu o Zvičinský pohárVelkou měrou se podílel na modernizaci lyžařského areálu na Zvičině. Ve druhé polovině čtyřicátých let a počátkem padesátých let byl vůdčí osobností při organizování „Zvičinského poháru“ v obřím slalomu. Díky svým známostem ze svých závodních aktivit se mu dařilo dostat na start tohoto závodu špičku československého sjezdového lyžování.

Václav Holan

*1912 - +14. 1. 1989

Václav Holan startuje přespolní běh žactva na koupalištiIhned po osvobození je za SKDK členem místního národního tělovýchovného výboru snažícího se o sjednocení všech sportovních organizací. Později byl i jednatelem tohoto výboru. Zapálený organizátor, předseda lyžařského oddílu v šedesátých letech. Iniciátor běžeckých závodů pro děti, konané v údolíčku. Obětavý rozhodčí nejen v lyžování ale i v automobilových soutěžích. Dlouholetý mezinárodní rozhodčí FIS. V. Holan startuje závody žactva v ÚdolíčkuSpecializoval se na severské discipliny, běhy a skok. Při závodech ve skoku vykonával funkci stylového rozhodčího. Nevyhýbal se ani sjezdovým disciplínám organizovaných lyžařským oddílem.

Josef Matěna

*1911 – +12. 7. 1984

Člen zimního odboru SKDK. Zakládající člen lyžařského oddílu. Dlouholetý funkcionář, předseda LO.

Ing. Jiří Petera

*15. 7. 1921 - +27. 5. 1992

Předseda LO ing. Jiří Petera s nutným modním doplňkem cigaretou a Josefem Vosátkou na Zvičině u SněženkyZakládající člen LO, dlouholetý předseda LO. Pod jeho vedením se otevřela Zvičina jako lyžařský areál. Velké úsilí věnoval budování lyžařského areálu. Značnou měrou se zasloužil o rozvoj lyžování na Královédvorsku. Inicioval činnost oddílu se zaměřením na mládež. Vznikla družstva mladých sjezdařů, běžců a skokanů.

Ing. Petera byl mezi členy LO velmi oblíbený, k jeho šedesátinám obdržel od kolektivu zdravici:

Vážený bratře předsedo, milý Jiří!

Dovol, abych Ti jménem všech členů lyžařského oddílu popřál k Tvému významnému životnímu jubileu mnoho zdraví, úspěchu a pohody v dalším živobytí.

Chtěl bych Ti při této příležitosti poděkovat za všechnu práci a úsilí, které věnuješ nejenom dvousethlavému houfu Tobě podřízených lyžařů svazových ale i početnému pasantskému davu, který nám vydírá upravené sjezdovky a zdárně plní oddílový měšec.

V neprávoplatném zastoupení školních inspektorů a řídících je Tobě dlužno poděkovat za starostlivost a péči udílenou dvorským dítkám školou povinných při jejich výuce a závodění v lyžování.

Přejeme Ti hojnost sil při další činnosti vůdcovské, mnoho trpělivosti při udusávání jisker nesvárů mezi horkokrevnými lyžníky, bohorovný klid při jednání při jednání s vládním úřednictvem ohledně vykácení dalších hektarů lesního porostu pro další projektované sjezdovky.

V neposlední řadě Ti přejeme úspěch v plánovaném přebudování současného azylu zmrzlých lyžníků „Sněženky“ v moderní útulnu, téměř hotel FIS s nezbytným barem a kuřárnou.

A na závěr dovol vznést prosbu ke svatému Petrovi, aby posílal na naši Zvičinu nejméně takové sněhové příděly jako doposud, abychom mohli ve společném kruhu, za Tvého vedení prožít mnoho pěkných chvil.

Dvůr Králové n. Lab. 15. 7. 81

Vlastimil Hroneš

*23. 12. 1924

V mládí aktivní závodník ve sjezdových disciplinách i klasických disciplinách. Byl jedním z iniciátorů lyžařských přeborů královédvorských škol. Ve vyšším věku se mu podařilo vzkřísit skokanskou disciplinu. Začínal s mladšími žáky a vedl je až do vrcholové kondice. Podařilo se mu získat další trenéry. Co je však obdivuhodné, že získal finanční prostředky a  obětavé lidi na rekonstrukci skokanských můstků jak Pod Zvičinou, tak i pod Kozlem.  Je známý tím, že je na běžkách první na prvním sněhu a poslední na posledním sněhu.

Ladislav Žižka

*8. 3. 1945

L. ŽižkaZačínal jako skokan a sdruženář. Nástupem na vojnu se dostal do armádního vrcholového střediska a přeorientoval se na biatlon. V době jeho aktivní činnosti se jezdil velkorážní a malorážní biatlon. Vypracoval se ve špičkového závodníka. Účastnil se tří olympiád a pěti mistrovství světa.

Účast na MS: NDR (Klingenthal), Polsko, Švédsko, Itálie, SSSR (Minsk).

Nejvíce si cení: 15. místo v Minsku, 4. místo ve štafetě v Polsku, 2. místo ve štafetě v Murmansku.

L. Žižka byl 11 x mistrem republiky. Velkorážní biatlon  4x MR, malorážní biatlon 3x MR, štafeta 4x MR.

Dvakrát se mu podařilo získat v jednom roce čtyřikrát titul mistra republiky: Mistr ve velkorážném biatlonu, mistr v malorážném biatlonu, mistr velkorážné štafety, mistr malorážné štafety.

Ladislav ŽižkaBiatlonisté založili klub veteránů, ve kterém L. Žižka je členem výboru a neformálně fotokronikářem. Každoročně se setkávají na různých místech a pohybové aktivity tvoří převážnou časovou náplň.

Sportovní úspěchy L. Žižky:

1968 ZOH Grenoble 20 km 55.

1972 ZOH Sapporo 20 km 36., štafeta 12.

1976 ZOH Innsbruck 20 km 24., štafeta 9.

Vladislav Kraus

*10. 3. 1922 - +10. 9. 1972

Vladislav KrausVl. Kraus na mezinárodních závodech v únoru 1948, délka 65 m.

Konec organizovaného lyžování ve Dvoře

Pronajímatel pozemků obecní úřad v Třebihošti požaduje v areálu celotýdenní  provoz, večerní lyžování, umělé zasněžování a provoz občerstvovacího kiosku. To byly pro lyžařský oddíl nesplnitelné podmínky. Lyžařský oddíl novému nájemci v roce 2007 prodává veškerá zařízení na Zvičině.

Tímto aktem končí na Královédvorsku organizované klubovní lyžování.

Shodou okolností od této doby jsou špatné sněhové podmínky. Byly i roky, kdy vleky nebyly spuštěny.

Ve vedení lyžařského oddílu TJ JUTA a TJ Dvůr Králové se vystřídali předsedové:

Josef Matěna, Václav Holan, Jiří Lhotský, Ing. Jiří Petera (?? – 1987), Karel Raich (1987-1990), Ing. Jiří Petera (1990 – 1992), Stanislav Všetečka (1992 - 2007). 

Sestavil Karel Raich