100 let od narození Vlastislava Jakubce, spoluzakladatele žirečských výstav

Slávek se stal členem Sokola Žireč už v roce 1932 jako sedmiletý. Do Sokola ho přivedl tatínek, tehdy pokladník Sokola Žireč. V roce 1938 se jako jediný ze žirečské jednoty zúčastnil X. všesokolského sletu v Praze. Rok 1938 neznamenal pro rodinu Jakubcovu jen radost z krásných sletových dní. Zradou od spojenců v Mnichově přišlo Československo o svá pohraniční území. Žireč najednou patřila do Velkoněmecké říše a čeští obyvatelé se museli vystěhovat ze svých domovů. Bylo to těžké loučení. Jakubcovi naštěstí získali drážní domek nad Lipnicí, kde po dobu okupace žili.

Po druhé světové válce se Vlastislav pustil s nadšením do obnovy sokolského života v Žirči. V roce 1948 se zúčastnil XI. všesokolského sletu v Praze, ale po sletu byl jako činovník Národně socialistické strany ze Sokola vyloučen. V říjnu 1948 byl odveden na vojnu k Silničním praporům – ženijnímu vojsku (PTP, pomocné technické prapory známé díky Miloslavu Švandrlíkovi jako černí baroni). V Hvězdově u Mimoně si odsloužil 10 měsíců. Po návratu domů dojížděl do textilního závodu na Mostka. Tam se poznal se svou budoucí ženou Věrou. V roce 1958 byl u založení národního podniku Strojtex. Zde pracoval jako vedoucí odboru informační soustavy. Na vyšší pozici se nikdy nedostal, protože nevstoupil do KSČ. Ve Strojtexu pracoval až do důchodu. Ve svém volném čase se po celý život účastnil veřejného života a dokázal mnoho věcí prosadit, vybudovat a zorganizovat.

Už v roce 1952 se znovu zapojil do práce v tělovýchově, již v rámci ČSTV. Nejprve byl pokladníkem a od roku 1954 do roku 1982 pracoval nepřetržitě jako předseda TJ Sokol Žireč. Prosadil navrácení objektu bývalé hospody zpět do užívání TJ. Budova byla po pětiletém držení v rukou JZD ve velmi špatném stavu. Proto došlo k její generální opravě. V. Jakubec řídil přestavbu jako stavbyvedoucí, zajišťoval materiál a většinou byl také na lešení, kde sám zedničil a prováděl různé další manuální práce. Byl v této oblasti velmi zručný, díky svému působení u černých baronů se různým stavebním pracím přiučil. Byl členem okresního výboru ČSTV, okresním náčelníkem a také členem krajského náčelnictva. Měl na starosti hromadná cvičení, proto jezdil po obcích a pomáhal s nácvikem na veřejná vystoupení. 

Jeho velkou zálibou bylo pěstování tulipánů a mečíků. Křížením vypěstoval nové druhy gladiolů.
Od roku 1967 byl členem Svazu chovatelů v ZO Žireč, kde vykonával funkci ekonoma. Provozoval líheň drůbeže s kapacitou cca 3 000 vajec. Po vylíhnutí se mláďata prodávala buď přímo na místě, nebo se jich stovky a stovky týdně za pomoci celé rodiny posílaly po celé republice. Společně s kamarádem Zdeňkem Francem stáli u zrodu vyhlášených výstav drobného zvířectva, květin a kaktusů, které jsou v Žirči každoročně pořádány. Byl ředitelem výstavy. Výstavy se staly známé po celé republice a zaznamenaly v době největšího zájmu třicetitisícovou návštěvnost během dvou dní. Tak vysokou návštěvnost nedosáhli ani pořadatelé na podobně zaměřených výstavách v Brně. 

V. Jakubec uzavřel velké přátelství s chovateli ze slovenské Senice a německých měst Wechmar a Güntersleben. V. Jakubec požíval velké úcty a vážnosti od celé chovatelské obce. Se starostou a předsedou chovatelů z Günterslebenu Manfredem Haase se přátelil až do smrti a jejich rodiny se setkávají dodnes.

Začátkem 80. let se V. Jakubec zasloužil o vybudování prodejny a také vodovodního řádu v Žirči.

S velkou radostí přivítal Vlastislav Jakubec společenské změny po roce 1989. Byl zvolen do městského zastupitelstva a stal se místostarostou. Se starostou města Ing. Radmilem Kačerovským si velmi dobře rozuměli a snažili se pracovat pro město Dvůr Králové co nejvíce a nejlépe. V. Jakubec si velmi vážil i spolupráce s bývalým předsedou MNV Ing. Janem Kubcem. 

Kromě svého působení na radnici se podílel s energií sobě vlastní na obnově sokolské jednoty Žireč a župy Podkrkonošské-Jiráskovy. V jednotě až do své smrti pracoval jako jednatel, od roku 1994 byl místostarostou župy Podkrkonošské-Jiráskovy. Zemřel uprostřed práce 7. ledna 1996.

Na jeden lidský život toho stihl Vlastislav Jakubec mnoho. Zanechal za sebou obrovskou stopu v mnoha oborech lidského snažení. Věnujme mu u příležitosti stého výročí narození velkou vzpomínku.

Fotografie jsou z archivu rodiny Jakubcovy a Baierovy a z archivu Sokola.

Podle vzpomínek Slávky Baierové (Jakubcové) a Zdeňka France sepsala 

Pavlína Špatenková