Zimní přechod Zvičiny 2026: mráz, vítr a ticho opravdové zimy

Ráno, kolem deváté hodiny, se výprava vydala směrem na Zvičinu přes Bukovinu a Bystrý mlýn. Tři táborníci vyrazili na běžkách, ostatní se brodili hlubokým sněhem. Právě sníh byl letos tím, co dalo celé akci výjimečný ráz – po dlouhé době se krajina proměnila v opravdovou zimní scenérii, jakou si mnozí pamatují spíš z dětství.

Na Zvičině následovalo krátké občerstvení a stavba tábořiště. Postaveno bylo pět stanů, i když to nebylo vůbec snadné – zmrzlá půda kladla kolíkům nemalý odpor. Večer a noc přinesly další pokles teploty. Pomyslná rtuť klesla až na –11 °C a do toho se přidal studený vítr vanoucí od Krkonoš, který připomněl, že Zvičina umí být nehostinná, ale zároveň silně autentická.
Ráno už patřilo rutinním zimním rituálům – vaření čaje na vařičích, balení promrzlého vybavení a návrat na běžkách zpět do Lázní Bělohrad přes Vřesník. Na Vyšehradě (585 m.n.m.) čekal účastníky silný nárazový vítr, který dal poslední tečku za letošním přechodem.

Zajímavostí letošního ročníku byla i skladba účastníků. Nejvzdálenější táborník dorazil až z Chebu, nejstaršímu bylo 75 let (ze Sokolova) a nejmladšímu 11 let (z Vřesníka). Právě tato generační pestrost je jedním z důvodů, proč zimní přechod Zvičiny přetrvává už desítky let – nejde jen o výkon, ale o sdílený zážitek, respekt ke krajině a návrat k jednoduchosti.

Letošní ročník potvrdil, že když napadne sníh a zima se přihlásí o slovo, nejvyšší bod Podkrkonoší nabízí zážitek, který se nedá nahradit žádnou jinou roční dobou. Ticho, mráz a vítr tu nejsou nepřítelem, ale součástí dobrodružství, kvůli kterému se lidé každý rok na Zvičinu vydají.